Kanaánský pes – biblický pes v moderní době
Kanaánský pes patří do malé skupiny vzácných, mizejících tzv.“primitivních“ plemen, včetně australského dinga. Někdy se o nich mluví jako o psech „vyvrhelích“. Mezi původní psy patří starobylá plemena pocházející z Asie a Afriky. Vzbuzují zájem z několika důvodů:
Kanaánský pes nyní zaujímá jedinečné místo ve světě psích plemen. Na jedné straně je toto plemeno uznáváno všemi kynologickými asociacemi na světě jako čisté plemeno a získává si oblibu jako domácí mazlíček v mnoha zemích. Na druhou stranu v zemi svého původu, Izraeli, je toto plemeno v některých oblastech stále divoké nebo polodivoké a jako takové bojuje o svou existenci.
Svým druhem jsou nejblíže původnímu psovi – otci všech moderních psů – a to je období před 100 000 až 150 000 lety. Jedná se o plemena, která přežila sama v obtížných podmínkách. Primitivní plemena jsou však svým životním stylem a postojem k lidem nejblíže prvním domestikovaným psům. Jsou ochotni spolupracovat s člověkem, ale v případě potřeby jsou schopni žít volně v přírodě.
Etologové, kteří studují vývoj psů, někdy nazývají tyto psy „landrace“, což znamená přítomnost čistokrevného typu, ve kterém jsou si psi podobní vzhledem a chováním. Plemeno vzniklo z velké části přirozeným výběrem, přizpůsobeným podmínkám prostředí, a částečně umělým výběrem, ke kterému téměř vždy dochází po přirozené reprodukci. Tato plemena nejsou „čistá“ v moderním slova smyslu, to znamená, že nejsou založena na úzkém genetickém fondu zvoleném člověkem, který neumožňuje přivést psy zvenčí. Určujícím faktorem u těchto psů jsou základní vlastnosti pro přežití – zdraví, síla, schopnost fungovat, nedostatek přehánění nebo zkreslení, vysoce vyvinuté smysly, vysoká inteligence, odolnost vůči podmínkám prostředí – spíše než vnější vzhled určený člověkem z estetických důvodů.
Primitivní plemena, a kanaánský pes zvláště, jsou pro psí svět považováni za velmi cenné, protože mají trvalý zdroj genetického fondu od nedomestikovaných psů. Jejich prostřednictvím je možné zachovat a posílit vlastnosti, které jim umožňovaly existovat po tisíce let. Kromě toho je velký zájem dozvědět se o jejich chování v jejich přirozeném prostředí a jejich neměnných životních podmínkách spolu s jejich chováním jako psů žijících v moderním světě, abychom získali bohaté informace o přirozeném chování psa v době, kdy se poprvé spojil s člověkem. Je také možné se dozvědět o jejich schopnostech, způsobech přežití v různých podmínkách a průběhu vývoje jejich vztahu k člověku.
Není pochyb o tom, že když je v Bibli zmíněn „pes“, byl to primitivní pes. Pes, který se dnes nazývá „kanaanejský pes“ podle země Kanaán, a jediný pes, který pocházel z oblasti světa zvané Izrael. Existuje celá řada archeologických a vědeckých důkazů, včetně objevu psích hřbitovů v Aškelonu a Bejt Guvrin z filištínského období, kde byly identifikovány stovky koster psů tohoto typu.
V roce 1935 profesorka Rudolfina Menzel, známá odbornice na psí a zvířecí chování v Rakousku a celé Evropě, přijela do Mandátní Palestiny. Hagana ji požádala, aby pomohla vyvinout systém pracovních psů pro bezpečnostní práci. Zjistila, že plemena přijatá pro toto poslání v Evropě – dobrmani, boxeři, němečtí ovčáci – mají potíže s fungováním v nejdrsnějších klimatických a terénních podmínkách v této oblasti. Při svých pozorováních poznala typického místního psa, kterému se v těchto podmínkách dařilo dobře, a začala je sbírat, pracovat s nimi a vychovávat je. Dala tomuto plemeni jméno „Kanaánský pes“ a to byl základ registrovaného plemene. V roce 1956 napsala první standard plemene a v roce 1966 bylo schváleno FCI. Poslední obnovený standard byl FCI přijat v roce 1987.
Profesorka Menzel pokračovala v chovu a výchově kanaánského plemene až do své smrti v roce 1973 a jejím cílem bylo pokračovat v co největším odchytu a množení psů beduínského a divokého původu, aby byla zachována co nejširší genetická rozmanitost. Následovala chovná stanice Shaar Hagai, která začala chovat kanaánské psy v roce 1970 s pomocí a vedením prof. Menzel. Využívá a dodnes pokračuje v chovu kanaánských psů a snaží se nakreslit nové pouštní krevní linie. Kanaánci po celém světě jsou založeni na profesionálních chovných psech. Profesorka Menzel a chovná stanice Shaar Hagai každoročně vyvážela a vyváží několik psů do celého světa.
Kanaánci patří do skupiny 5 FCI, špiců a primitivních plemen. Do této skupiny patří nejpřirozenější plemena. Kanaánec si zachovává základní vlastnosti divokého psa – střední velikost a kostru, dokonalou rovnováhu a přirozené proporce, hustou dvojitou srst, velmi odolnou vůči povětrnostním a terénním podmínkám, trojúhelníkovou přirozenou hlavu, vysoce vyvinuté smysly, přirozený a funkční pohyb klusu, velkou výdrž a vytrvalost. Kanaánec je jednou z mála ras na světě, která je přírodou přizpůsobena k životu v pouštních podmínkách, a studie ukazují, že její fyziologická schopnost odolávat drsným podmínkám se liší od ostatních plemen.
Kanaánci si v posledních letech začaly získávat oblibu ve světě a dnes existují chovatelské kluby ve Spojených státech, Anglii, Francii, Německu, Finsku, Švédsku a v dalších zemích, kde jsou kanaánští psi a chovatelé. Psí veřejnost se dnes začíná poohlížet po psovi, který je zdravý a netrpí nejrůznějšími genetickými problémy, Kanaánec je určitě vhodný. Ale není pes vhodný pro každého – má jedinečnou povahu, která mu umožnila přežít napříč generacemi, a není ničí otrok. Pokud ho respektujete, dává rodině úctu, velkou loajalitu, lásku a spolupráci. Kanaánec si také přísně střeží rodinné teritorium, které je jeho teritoriem, ale není přehnaně agresivní. Pro ty, kteří takového psa umí ocenit a kdysi měli Kanaánce, neexistuje žádný jiný pes.
zdroj : www.ikc.org.il